Pod horskými štíty jako je Kasprowy Wierch, Swinice, Koscielec či Zawrat se rozkládá horská plošina, která se nazývá Hala Gąsienicowa. V každém ročním období je Hala Gąsienicowa naprosto jiná, ale stále stejně nádherná. V druhém článku o tomto skvělým místě se rozepíšu více o vlastních pocitech, zkušenostech a zážitcích s tímto místem. (První článek zde) Doufám, že se bude tímto hodně lidí inspirovat a podívá se na toto kouzelné místo. 🙂
Hala Gąsienicowa je místo, kterému jsem neodolal a bylo mezi těmi prvními, které jsem v Polských Tatrách navštívil. Vydal jsem se tam přes dolinu Jaworzynka po žluté turistické stezce a nikdy tuto cestu nezapomenu. Ovšem prvotní nadšení u prvních dřevěných salaší, kdy mé srdce bušilo radostí téměř na maximum po chvíli vystřídalo silné funění do nekonečných schodů vedoucích až na místo Przelecz Medzi Kopami. Tam jsem si dal krátkou pauzu, snědl svačinu a pokračoval dál. Už jen pár kroků a otevřel se mi překrásný výhled na tu nádheru.
A takto vzpomínám na první setkání s úžasným místem mnoha tváři a výhledů pod velikány. Cesta zde není dlouhá a popisovat ji více slovy, tak každému čtenáři ukradnu ty první dojmy. A to v žádném případě nechci. 🙂
A takto vzpomínám na první setkání s úžasným místem mnoha tváři a výhledů pod velikány. Cesta zde není dlouhá a popisovat ji více slovy, tak každému čtenáři ukradnu ty první dojmy. A to v žádném případě nechci. 🙂Hala Gąsienicowa – možnosti, jak sem dojít 🙂
Předchozí odstavec v krátkosti popisuje, jak jsem se na toto neskutečné místo poprvé dostal a teď zkusím probrat možnosti, jak se zde jednoduše dostat. První dvě hlavní trasy startují v Kuznicích u lanovky na Kasprowy Wierch, tak se pojďme na ně podívat. Žlutá stezka vede přes dolinu Jaworzynka, kde je nádherný výhled na salaše, které zde zůstaly jako připomínka pastevectví v Tatrách. Při stoupání se postupně otevírá výhled na Giewont, Zakopané a hřeben Gubalowky. Postupným stoupáním se dostane člověk na místo Przelecz medzi Kopami. Na stejné místo se člověk dostane i druhou modrou stezkou, při které není tak náročné stoupání, ale větší část cesty vede uprostřed lesa a poté se otevře krásný výhled z hřebenu nejen dolů na dolinu Jaworzynka, ale i na Kopienec Wielki a polanu Olczyska. Odtud již vede pohodová cesta přímo na Halu.
Další z možností je využít černou turistickou stezku, která je současně i horskou cyklostezkou. Zde se jde celou dobu kolem koryta řeky Sucha Woda po lesní cestě vyskladané z kamenů až k horské chatě Murowianec. Další z možností je dostat se zde z Kasproweho Wierchu po žluté stezce. Hodně turistů využívá i tuto variantu, kdy se vyvezou na kopec lanovkou a poté klesají dolů k hale. Zde se jedná o vcelku příjemnou, ze startu trochu příkřejší cestu po upravené stezce kolem sjezdovky a pak následuje cesta s mírným klesáním až k horské chatě Murowianec. V kreativitě se ovšem meze nekladou a dá se zde dostat i po mnoho jiných cestách. Já jsem popsal ty nejvíce využívané a nejjednodušší, které zvládne každý člověk, který chodí po horách.
Živé vzpomínky s úsměvem na tváři
V začátku jsem krátce popsal, jak jsem se zde poprvé dostal. Shrnul jsem i cesty vedoucí na místo Hala Gąsienicowa a teď popíšu svou nejlepší vzpomínku na toto místo. Prodloužený Velikonoční víkend s nádhernými 25 stupni v údolí nás zlákal, zvedli jsme se od termálního bazénu Goracy Potok a rozhodli se pro jarní výstup na Kasprowy Wierch. V brzkých ranních hodinách míjíme Kuznice a upalujeme přes vrchol Bociań po modré stezce nahoru směr Hala. V místech kam se nedostalo stále dost sluníčka je souvislá sněhová pokrývka a od místa Przelecz medzi Kopami je nutné nasadit nesmeky. S krátkou zastávkou na čaj a svačinu zastavujeme na horské chatě Murowianec a vyrážíme směr Kasprowy Wierch.
V brzkých ranních hodinách míjíme Kuznice a upalujeme přes vrchol Bociań po modré stezce nahoru směr Hala. V místech kam se nedostalo stále dost sluníčka je souvislá sněhová pokrývka a od místa Przelecz medzi Kopami je nutné nasadit nesmeky. S krátkou zastávkou na čaj a svačinu zastavujeme na horské chatě Murowianec a vyrážíme směr Kasprowy Wierch. Úzká vyšlapaná ulička s tajícím sněhem pod ostrými jarními paprsky slunce dovoluje vždy udělat dva kroky dopředu a jeden zpátky. Mimo uličku se nedá vůbec jít, protože se člověk proboří až po pás do sněhu a tak pomalým tempem se blížíme k lanovce obsluhující jednu ze dvou sjezdovek na Kasprowem Wierchu. Chvíli s nadšením pozoruji ladné a úhledné oblouky lyžaře řítícího se mým směrem a sám vzpomínám na lyžařskou sezónu, která utekla jako voda. V tu chvíli nás napadá využít lanovku k vývozu na Kasprowy Wierch a usnadnit si tak další minimálně 2 hodinové boření ve sněhu v tom nejprudším úseku. Je to poprvé, co jedu touto sedačkovou lanovkou směr Kasprowy a musím se přiznat, že ten jiný pohled na dolinu Gąsienicowa si docela hodně užívám. Mimo lyžařskou sezónu tato lanovka nefunguje a my si takto zkrátili cestu. Zbylý čas jsme se vyvalili na kamenech na Kasprowym Wierchu a užívali si nádherného výhledu a přicházejícího západu slunce. Z tohoto krásného dne jsem si odnesl dva poznatky. Někdy si zkrátit cestu nemusí být špatné. Druhý, ten důležitější: V tomto počasí ti je opalovák v batohu na a příště ho nezapomeň použít.
Z tohoto krásného dne jsem si odnesl dva poznatky. Někdy si zkrátit cestu nemusí být špatné. Druhý, ten důležitější: V tomto počasí ti je opalovák v batohu na a příště ho nezapomeň použít. Rady a zamyšlení na závěr
Při výběru fotek z prostředí Haly Gąsienicowa jsem se snažil vybrat méně známe pohledy ukazující krásu tohoto místa. Téměř všichni co slyšeli o tomto místě ví o velké horské chatě Murowianec, o menších dřevěných chatkách, které obzvláště v zimě nádherně vynikají na fotkách či notoricky známém, ale stejně krásném výhledu na Kościelec. Už ovšem méně lidí ve spojení s tímto místem povídá o těch nádherných horských jezerech a hlavně síti potůčků, které toto místo doplňují a dotváří jeho nezapomenutelnou tvář.
Největším z jezer je Czarny Staw Gąsienicowy. Další z jezer které zde najdeme je Zadni, Dlugi či Zielony Staw. Jejich velikosti jsou různé, ale to jim ovšem neubírá na kráse. Pohled na křišťálově čistou vodu s výhledem na život v jezeru je nezapomenutelný na dlouhou dobu. Musím se zde zmínit i o tom, že obzvláště v letních měsících dokáží být jezera velkým pokušením. V jakémkoliv jezeru v národním parku je zakázané se koupat. Tento zákaz má jednoduché vysvětlení a tím je zachování a udržení křišťálově čistě vody, fauny i flóry v bezpečí. A musím se přiznat, že mi je vždy z toho smutno, když se dostanou na veřejnost fotky koupajícího se člověka v jezeru.
